Jak naučit psa být sám doma

Po netu koluje spousta zaručených rad, jak naučit štěně, aby bylo samo doma v klidu. Popřípadě, jak to naučit dospělého psa nebo rovnou jak odnaučit psa štěkat, když je sám doma. 

Náš jezevčík Gino je v tomto jednička, když je sám, je moc hodný a potichu. Sem tam si štěkne, když začnou vyvádět sousedovic psi. To jim odpovídá, ale jinak je celou dobu, co je sám doma, ticho. Mám štěstí v tom, že nad námi bydlí rodiče, takže kdyby byl nějaký problém, maminka by se tam šla podívat. A já bych o tom věděla :-)

Jak dlouho vydrží pes sám doma? To je různé. 

Já se snažím, aby to moc dlouho nebylo, ale jsme prostě zaměstnaní, že...

Takže Gino bývá doma sám tak pět-šest hodin, pak za ním přijde maminka na chvíli kolem poledne. A za další dvě hodiny je doma syn z práce. Celou tu dobu je Gino v pohodě. A jak jsem ho to naučila? Byl malé štěně, takže celkem lehce. Napíšu vám tu svou zkušenost:  

Jak naučit štěně, aby bylo samo doma potichu 

U štěňat je to celkem jednoduché, důležité je začít s nácvikem hned. Dále je důležité být důsledný. A také dodržovat jednu hlavní zásadu, která platí bez ohledu na věk psa a je tak důležitá, že ji zdůrazním:

Když necháme psa/štěně chvíli v bytě samotné, tak nikdy, a to jako fakt nikdy, nesmíme přijít za ním do místnosti, ve chvíli, kdy kňučí, štěká nebo vyje. Anebo je zticha, ale skáče na dveře, hrabe pod nimi a tak podobně.                                          Naučil by se totiž, že: vyvádím = přijdou. A to se fakt špatně odnaučuje. Zásada je, vejít do místnosti pouze tehdy, kdy je tam ticho a klid.

(Jedinou výjimkou by asi bylo, kdybyste měli podezření, že se mu něco stalo.) 

Takže já jsem na nácvik být sám doma šla u našeho, tehdy dvou a půl měsíčního, štěněte takto:

- vzala jsem si týden dovolené, abych se mu v prvních dnech u nás mohla věnovat;

- první den u nás jsem mu nechala na rozkoukání, takže s nácvikem dovednosti zůstat sám doma v klidu jsem začala druhý den poté, co jsme si ho přivezli;

- než odejdu z místnosti, kde bude sám, přesvědčím se, že je vše uklizeno a nehrozí mu nějaké nebezpečí (kabely od elektriky, koš s odpadky, léky pryč z dosahu, přečnívající ubrus, atd.). Nudící se pes totiž dokáže vymyslet neskutečné šílenosti, které by normálně neudělal. Tak aby se mu něco nestalo;

- v prvních chvílích jsem odcházela z místnosti jen tak na pět minut, většinou ve chvíli, kdy vypadal, že by chtěl spát (ale nikdy ne, když usnul, to by si mohl spojit: spím-utečou, a mohl by nastat problém i se spánkem). Prostě jsem ho pohladila, řekla "panička přijde" a odešla jsem. Žádné dlouhé loučení; 

- a čekala jsem na chodbě kousek dál od dveří (aby mě nemohl slyšet nebo cítit);

- i když ze začátku kňukal, tak jsem počkala, a vešla do  místnosti ve chvíli, kdy bylo ticho (oni se taky někdy musí při tom fňukání, vytí nebo štěkání nadechnout a to je přesně ta chvíle, kdy je ticho, čili honem za nimi než zase začnou vyvádět);

- a ačkoliv ze začátku těch pět minut ječel tak, že vzbudil ve vedlejším baráku souseda po noční, tak byl vždy pochválený, jaký je to šikulka. Protože v tu chvíli, kdy jsem vešla, bylo ticho. Ze začátku dostával i malou dobrůtku. Znovu zdůrazňuji, že je nutné přijít za ním ve chvíli, kdy je potichu, neškrábe dveře a podobně; 

- toto jsem opakovala několikrát denně asi dva nebo tři dny;

- když bylo poznat, že už začíná být v klidu a sám si tu chvíli, co jsem byla pryč, hraje, tak jsem začala interval prodlužovat; 

- v tu chvíli je dobré dát štěněti do pelíšku něco, co voní vámi. Já to řešila tak, že jsem nosila stará bavlněná trička (pozor na knoflíky nebo zipy, mohou je rozkousat a spolknout) a při odchodu jsem to zapocené :-) tričko sundala a dala do pelíšku. Oni pak tolik nesmutní. Gino si vždy zanoří čumák do mého trička a spí; 

A to je vlastně všechno. Asi pátý nebo šestý den, co byl u nás, jsem musela odejít asi na dvě hodiny pryč z domu a Gino už dokázal být potichu a celou tu dobu prospal. 

Po příchodu je ovšem důležité, se jim věnovat. Do Gina většinou jak když střelí, začne lítat a řádit radostí, že nás má zase doma. A hned přinese nějakou hračku a musíme si hrát. 

Takže když to shrnu, a tohle platí i pro učení být sám doma u dospělého psa:

1) nácvik po pár minutkách hned od druhého dne, co máte štěně (dospělého psa) doma

2) nikdy nepřijít do místnosti, když pes vyvádí, počkat na chvíli, kdy je v klidu

3) do pelíšku dát nějaký starší (může být rozkousán) kousek vašeho nošeného oblečení, aby mu ten pach připomínal vás (něco bez knoflíků, zipů apod.). Samozřejmostí je i dostatek bezpečných hraček, aby se zabavil

4) pomáhají rituály, já například vždy, když odcházím na delší dobu (a ne jen třeba na skok pro něco do vedlejší místnosti), ho pohladím a řeknu "panička přijde". A Gino ví...

5) chválit i za půl minuty ticha a nikdy nenadávat

6) ze začátku, při těch prvních pokusech, neodcházet z místnosti, když pes spí (aby po probuzení nezpanikařil, že jste ho opustili)

7) naopak, když je sám a usne, můžete interval prodloužit, ale opět vejít do místnosti dřív, než začne vyvádět anebo ve chvíli, kdy je potichu

8) a chválit, a chválit, a ... a taky odměňovat dobrůtkama

Vše, co tu bylo napsáno, platí samozřejmě i pro nácvik u dospělého psa anebo když jste zanedbali výchovu a potřebujete psa odnaučit štěkat, když je sám. Jen je zapotřebí více trpělivost, asi to nepůjde tak lehce a rychle, jako u štěněte. Ale zvládnou se to dá.

Dnes má náš pes rok a je sám doma v pohodě a v klidu. I když je pravda, že mu do dnešního dne, vždy, když odcházím do práce, dám do pelíšku své domácí nošené tričko, pyžamo nebo leginy. 

Jak jsem už psala, další důležitou zásadou je, po příchodu domů nenadávat, když je tam nějaká katastrofa. Loužičku přejděte, tato nehoda se občas stane i větším psům. Stejně tak nemusí pes ze začátku vydržet a najdete tam něco nevoňavého. Prostě klid, nenadávat.  I když chápu, že je to někdy těžké. Třeba, když najdete doma díru v podlaze jako já nebo když pes pere prádlo v misce jako pral tehdy své hračky náš Gino. A pak s těmi vodou nasáklými plyšáky lítal po bytě.  

Zatím, co tohle píšu, spí Gino v kuchyni v pelíšku a je mu jedno, kde jsem a co tam dělám. Až se vzbudí, budeme si házet s míčkem nebo přetahovat s hadrou. Zkrátka, nechala jsem ho samotného, tak mu to pak musím vynahradit :-)

A to byla naše poslední rada. 

Tak držíme s Ginem palce, ať se vám nácvik dovednosti psa být sám doma, brzy povede zvládnout. A napište nám své zkušenosti, těšíme se na vaše komentáře. Všechny je Ginovi poctivě přečtu :-)